Janeta Benešová
něco málo o mně...
Narozena v Děčíně ve znamení raka.
Rodokmen rodiny je plný učitelů, ředitelů a divadelníků. Dědeček z tatínkovy strany, Bohuslav Jindra, byl vrchní zemský školní inspektor a zakladatel střední školy v Děčíně v poválečeném čase. Strýček z dědečkovy strany byl prvním milovníkem olomoucké scény, tatínek maminky, Antonín Samler, byl herec malých rolí a velký inspicient Divadla na Vinohradech.
Její dětství tak bylo velice nenápadně, ale všudypřítomně prodchnuto upřímným zapálením pro divadlo. Vystudovala Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem a Karlovu univerzitu v Praze. Věnovala se pedagogické činnosti, průvodcování po Praze se zaměřením na děti a oživlé pověsti, pracovala jako PR na propagaci českých divadel.
Je zakladatelkou občanského sdružení a realizátorkou celorepublikové soutěžní přehlídky mladých recitátorů, která ma za cíl hledat mezi studenty nové herecké talenty. Ve spolupráci s regionálními divadly a herci je realizována v Děčíně, Vrchlabí, Olomouci, Ostravě, Brně, Třeboni, Plzni a Praze.
Pracovala v pozicích ředitelky Mateřské školy a ředitelky Městského divadla Děčín.
Má jednoho manžela, dvě chalupy a tři děti.
Propadla józe, zdravotnímu životnímu stylu, Izraeli a divadlu.
Neumí lenošit, je zvyklá pracovat na 200%, relaxuje na běžkách,
na chalupě, na kole.
Věří, že co nestihne dnes a tady, stihne jindy a jinde...

DOTAZNÍK:
Kdybych mohla být kýmkoliv na světě, byla bych . . .
Máří Magdalénou.

S kým bych si nejraději popovídala?
Se svými předky, s těmi, které jsem zažila, ale zemřeli, když jsem byla ještě dítě. Zůstalo mnoho nezodpovězeného. Jak člověk stárne, nějak cítím, že se více sklání ke svým kořenům a začíná nějak citlivěji vnímat, co v životě promeškal. Na co se nestihl zeptat. Hovořit s tím, s kým jste mluvit mohli, je jednou z věcí, která nám nenávratně každý den uniká.

Co dělám, když se nikdo nedívá?
Kochám se. Vodou, ohněm, větvemi, kmeny stromů, plamenem svíčky, oblohou, mraky, loukou. Snažím se o to být neviděna alespoň chvíli. Jsem moc ráda sama se sebou, právě proto, že to je tak vzácné. Rozhodně již mám za sebou to, že když jsem sama, vařím, uklízím a žehlím, tak to již opravdu ne.

Já ve třech slovech...
Onehdy jsem řekla své kamarádce, že jsem přeci plachá, tichá a nemluvná. A ona se hlasitě rozesmála.

Co bych si pořídila, kdybych vyhrála v loterii?
Nevěřím na kdyby. Už vím, že nejjistější pomoc nalézáme na konci svého ramene.

Kdybych měla stroj času, vypravila bych se...
Tam, kde jsou ti, kteří tu byli a již nejsou.

Moje oblíbená písnička?
Čechomor, Jarek Nohavica, Dalibor Štrunc.

Moje oblíbená knížka?

Jostein Gaarder – Dívka s pomeranči, Václav Cibula – Pražské pověsti. Knížky s ilustracemi Marty Kvěchové a Mirko Hanáka. Sbírky Seiferta, Skácela, Wolkera, Šrámka.

Moje oblíbená divadelní hra?

Maškaráda. Pro mne nezapomenutelný zážitek s Borisem Rösnerem a Julií Jurištovou. Také Gazdina roba a určitě O myších a lidech z nedávné historie Palmovky.

Nejslavnější osoba v mém telefonním seznamu?

Žádné, při instalaci nové divadelní simkarty se nám podařilo vymazat všechna čísla.


Co mi nahání strach?

Kombinace moci a hlouposti.

Moje oblíbené jídlo?
Zeleninové saláty s naklíčenými semínky, lososem a za studena lisovanými oleji.

Které město mám nejraději?
Prahu, Veronu, Korčulu, Jeruzalém.

Věřím v lásku na první pohled?
Ne.