O mně
Pochází z herecké rodiny. Maminka je herečka Daniela Hlaváčová, teta – herečka Jana Hlaváčová.
Už jako dítě ji obsazovali do dětských rolích v Divadle E. F. Buriana, kde její maminka léta hrála. Tato zkušenost ovlivnila Lucku v tom, že již od malička věděla, že musí dělat divadlo. Snažila se zkoušet spoustu jiných věcí, které jí zajímaly, ale nakonec herectví vyhrálo.
Během dospívání natočila také několik televizních inscenací (Cizí holka, Tenký led, Žáku Kašíku nežeň se).
V roce 2006 se objevila v epizodní roli v televizním seriálu Ordinace v růžové zahradě.
V roce 1999 nastoupila po 4. ročníku DAMU do svého prvního angažmá v Městském divadle v Mladé Boleslavi, kde je dodnes.
DOTAZNÍK:
Kdybych mohla být kýmkoliv na světě, byla bych. . .
Karmapou, osvíceným lamou bez ega, který pracuje pro dobro všech bytostí. Nebo vodoměrka se mi tady dost zamlouvá 🙂
S kým bych si nejraději popovídala?
S Leonardem da Vincim. A kdyby mě při tom ještě namaloval . . .
Co dělám, když se nikdo nedívá?
Fotím.
Čím bych byla, kdybych nehrála divadlo?
Jiným zaměstnancem divadla. Na půl úvazku. A na druhou půlku tanečnicí.
Já ve třech slovech . . .
Tanec, knihy, soukromí.
Co bych si pořídila, kdybych vyhrála v loterii?
Horkovzdušný balon.
Kdybych měla stroj času, vypravila bych se . . .
Na koncert ABBY na přelomu 70. a 80. let. Ale mnohem raději bych cestovala do nitra různých literárních děl či filmů.
Moje oblíbená písnička?
„Stín katedrál“, původní „Ještě tě mám plnou náruč“ Jiřího Korna, Radůzino „Při mně stůj“ a od premiéry Tlustýho prasete „Je Veux“ v podání Alenky Bazalové.
Knížka?
„Fantóma operety“ od Eduarda Fikera jsme s maminkou kdysi proplakali smíchy, když jsme si ho nahlas po večerech předčítaly . . . , miluju oba díly „Korespondence V+W“ a nejčastěji otvírám „Bylinky pro děti a maminky“.
Divadelní hra?
O´Caseyho „Penzion pro svobodné pány“, Lorcův „Dům Bernardy Alby“, Fryova „Dáma není k pálení“, Roseho „12 rozhněvaných mužů“.
Která herečka by mě měla hrát ve filmu?
Paní Jiřina Jirásková.
Nejslavnější osoba v mém telefonním seznamu?
Ovečka Shaun a Dori – rybka s roztomilou poruchou paměti.
Co mi nahání strach?
„Zrychlování“ života vedoucí k povrchnosti, alibismu a izolaci člověka.
Moje oblíbené jídlo?
Krupicové noky mojí maminky a šlehačková roláda tety Jany. Když není ani jedno v dosahu, mátová čokoláda z „dm“.
Které město mám nejraději?
Český Krumlov? Londýn.
Věřím v lásku na první pohled?
Rozhodně. Zažila jsem ji.
Proč se věnuju herectví?
Protože jeden život je mi málo. Protože se potřebuju každý den proměnit v někoho trochu jiného, žít rozdílné osudy – každodenní rutina není nic pro mne. I když na to asi nevypadám.
