Hostina dravců se loučí – pátý chod – Petr Prokeš

Victor Pélissier je postava, kterou ztvárňuješ v Hostině dravců. Co bys o ní řekl?

Viktor ze sebe dělá víc, než na co doopravdy má…shrbený člověk se vztyčenou tváří…tolik mu rozumím a tak bych mu dal přes držku zároveň…kdo neumí hořet, musí žárlit.

Citát, který je v podtitulu názvu představení zní ,,…Máš právo všeho se odvážit…“ od Horatia. Jaký citát bys Ty sám Hostině dal?

„Nikdy neříkej nikdy.“

Myslíš si, že je to černá komedie, detektivka…?

Neumím asi přesně pojmenovat žánr Hostiny dravců… a tak je to asi správně, jako u každé dobré hry… prostě ze smíchu i slz něco… a k tomu ještě mozek a srdce.

Děj se odehrává za druhé světové války, nedaleko Paříže. Jak vnímáš tuhle dobu? Máš nějaký vztah k Paříži, Francii?

Šílená doba nese šílené věci… srabem nebo hrdinou se může stát člověk ve vteřině, aniž by byl srab anebo hrdina… s Francií mám spojené pouze letmé dvoudenní nakouknutí do Paříže… a to je sakra málo… ale snad není všem dnům konec ne?

Setkal ses před zkoušením s touto hrou? Nebo viděl jsi filmové provedení?

Ne, před zkoušením jsem netušil, že existuje text, co může zabolet, až to bolí.

Pamatuješ si nějaký zážitek, který byl pro Tebe něčím výjimečným? Ať už v době zkoušení, nebo přímo při představení.

Výjimečným se může stát doslova snad každý druhý okamžik ve hře… pokaždé mě něco až mrazivě překvapí… jsou to spíš chvíle, které nejdou pustit z hlavy.

Je Ti nějaká postava svým chováním bližší, než ostatní?

Každá postava jedná pod svými danými okolnostmi… svým nastavením v dané hnusné době… svými hranicemi, mezi svědomím a faktickými činy… to není o tom, že by mi byla nějaká postava bližší… je mi jich vlastně líto všech… nikdo z nich není ten, který by si zasloužil smrt/život, více než ostatní.

Která replika se Ti vybaví, když si vzpomeneš na Hostinu dravců?

„Nikomu nebudu zakazovat, aby odtud odešel. Ale nikomu nebudu bránit, aby sem přišel.“

Tato inscenace je náročná svým psychickým rozložením, zvraty a vnímáním se s hereckými kolegy. Setkal ses někdy dříve s takovou hrou, při které bys neslezl z jeviště a nemohl ani na vteřinu vypnout, odpočinout si?

Tato hra je opravdu výjimečná nutností vnímat se s kolegy od zvedání opony po samotný konec… je bez přestávky, která by napětí odsunula, až za chlebíček a dvojku vína.

Proč si myslíš, že je tato hra označována za bestseller světových jevišť? Je to textem, tématem…?

Vlastně nevím, že je Hostina označována za bestseller světových jevišť… ale sílou tématu, že každý známe sám sebe, až do chvíle, kdy se nepoznáváme, chápu, proč diváka osloví a herce odmění hloubkou a možnostmi textu.

Absolvoval jsi ve svém životě „obdobnou“ zkoušku přátelství?

Ani obdobnou, ani jinou… fantazii se meze nekladou.

Pozvání na derniéru Hostiny dravců, která se uskuteční 15. května:

Není lehké se po Hostině dravců „poskládat“ zase zpátky… přesto se člověk tak rád pokaždé „rozebere“ pro věc, která má smysl a přesah a právě tohle toto představení umí a má… přijďte se s námi rozebrat a sáhnout si do svých představ, co bych kdybych… nebojte… je to jen divadlo… a bohužel je to naposledy.