5 otázek pro Miloše Hrmu (Matouš Ruml zve na derniéru Ostře sledovaných vlaků)

Ostře sledované vlaky čeká 26. listopadu derniéra. Jaká byla „jízda“ touto inscenací?
Jízda to byla krásná. Sice bylo náročné si to uvědomit, ale hrabalovská poetika je opravdu dojemná a pořád mě překvapuje. Má nádherný jazyk a trochu lechtivý nádech. Jsem moc rád, že jsem mohl být jedním z vagónů tohoto dlouhého 100-vagónového vlaku.

Když se řekne Miloš Hrma, co se Ti vybaví?
Dospívání, uvědomění života a smrti. Jak je těžké přijmout sám sebe v tomto choulostivém věku, když nemáme nikoho, s kým bychom to mohli sdílet. A taky nádražácká čepice, píšťalka, buchty a replika – “To je tak krásný, Miloši.“

Jak se Ti hrálo s Petrem Halíčkem, představitelem Hubičky? Práskneš na něj něco?
Petr je úžasný parťák, skvělý kolega a především báječný hráč. Je radost dívat se, jak si Hubičku přímo užívá. Ovšem je to radost, když je na jevišti, když tam není a má být (jak se jednou stalo, pravda, zakecal se v “dekadentce” s mým synem, nepřišel na jeviště a já vyvolával Hubiček na 1000), tak to sice je úsměvné také, ale o trochu míň.

Máš v inscenaci nějaké oblíbené místo?
Máme s Ivoškem Theimerem společné oblíbené místo, když mu vyprávím o tom, jak mě gestapáci sebrali vlakem. Máme takovou tradici, že si před tímto výstupem vždy dáme jinou okolnost, kterou musíme zapojit do hry. Je to velmi kreativní místo inscenace a vždy se na něj těším. Už proto, že během 99 repríz jsme se nikdy neopakovali.

Osobní pozvánka na derniéru od Matouše/Hrmy:
Pojďte s námi vzdál hold jednomu z největších českých spisovatelů, vychutnat si naposledy hrabalovskou atmosféru a popřát nám ke krásné 100. repríze. Zaručuji zábavu, češtinu, razítka a buchty. Taková událost se v divadle opakuje tak maximálně jednou za 20 let, tak to nepropásněte.!! Dobře, možná za 10, ale i tak!

Ptala se Veronika Soumarová