Hostina dravců se loučí – hlavní dezert – režisér Petr Veselý

Hostina dravců – řekni mi něco o této hře. Čím Tě fascinuje jako režiséra, posléze jako diváka?

Asi se nedá říct, že by mě ta hra fascinovala. Naopak, když jsem si ji poprvé přečetl, vůbec se mi do ní nechtělo. Říkal jsem si, že to je celkem slušný televizní scénář, ale divadlo, nebo divadelnost, jsem tam neviděl. Prokousával jsem se k ní, a do ní, pomalu.

Citát, který je v podtitulu názvu představení zní „ Máš právo všeho se odvážit“ od Horatia. Jaký citát, podtitul bys Ty sám Hostině dal?

To nevím, takhle jsem neuvažoval. Ani nevím, jestli s tímto podtitulem souhlasím, protože nevím, zda člověk má právo – byť v extrémní situaci – se odvážit skutečně všeho. O těchto pochybách jsme koneckonců tuto hru inscenovali.

Děj se odehrává za druhé světové války, nedaleko Paříže. Jak vnímáš tuto dobu? Máš nějaký vztah k Paříži, Francii?

Není důležité, že se příběh odehrává ve Francii za druhé války. Důležité je, že parametry času a prostoru jsou extrémní, vyhrocené a tedy umožňují takové mezilidské jednání, se kterým se za normálních běžných okolností nepotkáte. Díky tomu se člověk může dotknout těch zákoutí vlastní duše, o nichž ani neví, že je má.

Jak se Ti spolupracovalo s herci MDMB?

Krásně. Každý režisér má svých TOP10 inscenací. A Hostina dravců mezi moji desítku určitě patří. Byl to takový malý zázrak, který se v divadle občas stane – silná, napojená, soustředěná a vzájemně vstřícná spolupráce.

Co Ti zkoušení dalo? Nějaký zážitek, na který nezapomeneš?

Myslím, že nezapomenu na samotné zkoušení.

Je Ti nějaká postava svým chováním bližší, než ostatní?

Asi ne. Snažil jsem se žádné postavě nenadržovat a stejně tak jsem se bránil tomu nějakou postavu zatratit. Říct si – to je ta nejhorší, takhle bych přece nikdy nejednal. Nevím, jak bych jednal a ani to moc vědět nechci.

Která replika se Ti vybaví, když si vzpomeneš na Hostinu dravců?

Nevím, to se mě budeš muset zeptat až za nějaký čas. Teď mám ještě v hlavě pasivně celou hru. Ale ano, mám tam pár replik, které mám rád. Třeba “Ale jo, mě by to zajímalo…”. Schválně – kdo ji říká?

S představitelem Majora Kaubacha, Romanem Teprtem se znáte od studií na JAMU. Co bys mi o něm řekl?

Jsem moc rád, že jsem se s Romanem zase po letech potkal. A jsem rád, že se za ty roky nezměnil.

Proč si myslíš, že je tato hra označována za bestseller světových jevišť? Je to textem? Tématem?

Myslím si, že hlavní důvod je v široké interpretační možnosti, jak se na téma a na text podívat. Spousta věcí v té hře není napsána, ale pokud mají tvůrci schopnost a odvahu domyslet pozadí jednotlivých postav a motivaci jejich jednání, pak se teprve ten příběh stává osobní a může vygenerovat autorské divadlo.

Absolvoval jsi ve svém životě „obdobnou“zkoušku přátelství?

Ne.

Prosím o pozvání na derniéru Hostiny dravců 15. května 2015:

Je mi líto, že inscenace končí, ale tak už to u divadla chodí. Divadlo se od ostatního umění liší tím, že vzniká bezprostředně před divákem a navíc pouze a jenom s ním. Tady a teď. To samozřejmě platí pro všechna představení. U některých můžete tento pocit zažít silněji, hlouběji. Mám za to, že Hostina dravců v MDMB mezi takové inscenace patří.

Ptala se Veronika Soumarová