Hostina dravců se loučí – první chod – Petr Halíček

Jean-Paul Pagnon je postava, kterou ztvárňuješ v Hostině dravců. Co bys o něm řekl?

Řekl bych o něm, že je to prima chlapík. Nebýt války a z ní vyplývající situace, o které hrajeme, zůstal by prima chlapíkem…a nebylo by (o) co hrát. Takhle řeknu, že je to prima chlapík, který bojuje o život. A to je naprosto přirozené. Nicméně způsob, ke kterému se uchýlí už je za hranicí nějakého principu (zvlášť když jako lékař musel složit Hippokratovu přísahu). Z prima chlapíka je z jistého úhlu pohledu v podstatě zrůda, ale je díky tomu opravdu o čem, co a „o co“ hrát. Navíc nebojovat o život je patologické. Takže nevím co o něm říct…normální člověk.

Citát, který je v podtitulu názvu představení zní ,,…Máš právo všeho se odvážit…“ od Horatia. Jaký citát by si Ty sám Hostině dal?

„Máš MOŽNOST všeho se odvážit.“

Myslíš si, že je to černá komedie, detektivka, …?

Detektivka s douškou černého humoru, ale především krutá komedie, z které mrazí a padá sníh bílý jako peklo!!!

Děj se odehrává za druhé světové války, nedaleko Paříže. Jak vnímáš tuhle dobu? Máš nějaký vztah k Paříži, Francii?

Tuto dobu vnímám tak, že jsem šťastný, že jsem se v ní nenarodil. V Paříži jsem byl a Francii jsem také projel. Velký vztah mám k Provence, jejíž příroda je blízká mému srdci; obdivuji Provensálské Alpy a vesnice postavené z kamene. Lidé na venkově jsou přátelští a usměvaví, vyjdou vstříc a dokonce se s Tebou baví i anglicky, což v hlavním městě není tak jednoduché…to není legenda, to jsem fakt zažil.

Setkal ses před zkoušením s touto hrou? Nebo viděl jsi filmové provedení?

Ani jedno, ani druhé…zároveň musím říct, že ta hra je pecka! Parádní téma! Pro herce požehnání!

Pamatuješ si nějaký zážitek, který byl pro Tebe něčím výjimečným? Ať už v době zkoušení, nebo přímo při představení.

Ano, stalo se mi to v průběhu zkoušení a stává se mi to u představení, že se mi chce plakat a je mi úzko z jednoho momentu, jak je Jean-Paul Pagnon krutý, nevybíravý, hnusný…

 
Je Ti nějaká postava svým chováním bližší, než ostatní?

Není. Teda, je mi blízký právě Jean-Paul Pagnon. Vypadá to jako rozpor, ale vysvětlím to. Je to dáno tím, že já toho doktora strašně rád hraju a tím, že ho hraju, tak ho mám rád. To může být pro lidi mimo divadlo hůř pochopitelné, ale já své postavy miluju, ať se chovají jakkoliv…je to hra a přesto emoce jsou skutečné…díky tomu můžete prožít katarzi a vězte, že to je, ruku v ruce s divákovým potleskem, ta nejlepší odměna pro herce…no, možná ještě stravenky 😉

Která replika se Ti vybaví, když si vzpomeneš na Hostinu dravců?

„Jen ať Tě vybere…nedělej si iluze, zrak se Ti už nikdy nevrátí. Vyzkoušel jsem různý testy, abych Ti udělal radost, mluvil jsem o operaci ve Spojených státech, abych Ti zvednul morálku…ALE BYLY TO JEN KECY!!!“

Tato inscenace je náročná svým psychickým rozložením, zvraty a vnímáním se s hereckými kolegy. Setkal ses někdy dříve s takovou hrou, při které bys neslezl z jeviště a nemohl ani na vteřinu vypnout, odpočinout si?

Setkal. Už na škole jsem měl monodrama a poté jako čerstvý absolvent tady v MDMB jsem neslezl z jeviště v Příběhu koně. A pak jsem si v nějakých inscenacích odskočil do portálu či do zákulisí jen na chvilku…z těch, řekněme, dvou hodin jen na pět minut…Peer Gynt, Faust, Valmont anebo teď jako Cyrano. Nicméně vnímání se s hereckými kolegy je v Hostině dravců ještě o něčem jiném…musí nás být všech osm v dokonalé psychofyzické kondici; jakmile jeden není, tak se to odrazí na všech ostatních, neboť KAŽDÝ Z NÁS NESLEZE Z JEVIŠTĚ! V tomto je tato inscenace nebezpečná…může to být krásná jízda, ale zároveň nehezký karambol…což samozřejmě platí o každé inscenaci, ale tady platí úplně pro všechny TADY A TEĎ po celou dobu!

Proč si myslíš, že je tato hra označována za bestseller světových jevišť? Je to textem, tématem,…?

Ani nevím, že je to bestseller světových jevišť…nicméně, nejen že se tomu vůbec nedivím, nýbrž jsem za to rád…Je to vším…textem, tématem, situacemi, vyústěním…Vším!

Absolvoval jsi ve svém životě „obdobnou“ zkoušku přátelství?

Ne. A snad ani nemusím podotýkat, že opravdu všechno zažít nechci.

Pozvání na derniéru Hostiny dravců, která se uskuteční 15. května :

COŽE?! To už je derniéra?!?! Proč?! Vždyť na to lidi chodí a někdy se dokonce i na závěr postaví…představte si, že i studenti tomu daly „standing-ovation“!!! Tématu, které se jich nemusí tolik dotýkat! Ach jo…Jsem naštvaný! To poslední představení budu hrát ve smutku a zlost si pořádně vyliju na kolezích na jevišti!!! A pevně doufám, že všichni ostatní to mají taky tak; vlastně jsem o tom přesvědčený, že nikdo z nás se neraduje z toho, že to končí a dojde k tzv. záměně motivace, tzn., že smutek z konce se promění v agresi na prknech a pořádně si to mezi sebou rozdáme. Je mi ctí hrát v této inscenaci a bude mi líto, až řeknu „bylo mi ctí“…Tak koukejte přijít! Zvu vás…Petr Halíček

Ptala se Veronika Soumarová