Hostina dravců se loučí – šestý chod – Svatava Milková

Sophie Pélissierová je postava, kterou ztvárňuješ v Hostině dravců. Co bys o ní řekla?

Sophie je vdaná, čerstvě třicetiletá žena. Právě na oslavě jejích třicetin se děj Hostiny dravců odehrává. Může se zdát jednodušší a naivní, ale takovému náhledu na ni přispívá, že je citlivá, pořádkumilovná, dbající společenských zásad a v některých věcech méně zkušená. Myslím si ale, že je přemýšlivější, než na první pohled působí.

Citát, který je v podtitulu názvu představení zní ,,…Máš právo všeho se odvážit…“ od Horatia. Jaký citát bys Ty sama Hostině dala?

Nenapadá mě citát, ale repliky ze dvou jiných her, jejichž spojení pro mě vystihuje téma Hostiny: Cyrano z Bergeracu: „Šel jsem vždy navzdor všem vpřed…“ Roxana: „S čím to?“ Cyrano: „S čistým štítem.“ A proti tomu Manon Lescaut: „…vždyť život trvá chvíli, ach, vždyť ten život milý je jeden, jen jeden, jen jeden.“

Myslíš si, že je to černá komedie, detektivka, …?

Popravdě nevím, do jakého žánru bych Hostinu zařadila.

Děj se odehrává za druhé světové války, nedaleko Paříže. Jak vnímáš tuhle dobu? Máš nějaký vztah k Paříži, Francii?

Před pár dny jsem měla zajímavý rozhovor, díky němuž jsem si trochu uvědomila své vnímání té doby. Mluvila jsem s člověkem, který zažil dopad 2.světové války jako potomek generace, která válku prožila na vlastní kůži. Mluvili jsme právě o textu Hostiny dravců. Dotyčný jej dobře znal a nepovažoval jej za tak zajímavý jako já. Naopak, hru vnímal, jakoby zjednodušovala závažnost války. Pocítila jsem, že období války dost možná vnímám zkresleně, ale také intenzivní pocit vděku, že ji tak mohu vnímat.

Setkala ses před zkoušením s touto hrou? Nebo viděla jsi filmové provedení?

Nesetkala. Jen jsem věděla, že se hrála v Českých Budějovicích. Filmová provedení při zkoušení a hraní inscenace vidět nechci (pokud jej neznám z dřívějška), neboť nechci být, byť podvědomě, ovlivněná při práci na roli.

Pamatuješ si nějaký zážitek, který byl pro Tebe něčím výjimečným? Ať už v době zkoušení, nebo přímo při představení.

Celá tato inscenace je pro mě výjimečná silným napojením s kolegy, které vzniklo až zvláštně samovolně, spontánně, jakoby bez našeho přičinění. Nesmírně si ho cením a užívám.

 
Je Ti nějaká postava svým chováním bližší, než ostatní?

O něco větší sympatie cítím k postavě Francoise, ale máš-li na mysli „bližší“ ve smyslu, komu bych se podobala já v dané situaci, tak myslím, že v různých fázích inscenace k různým postavám.

Která replika se Ti vybaví, když si vzpomeneš na Hostinu dravců?

„Já rozhodně nechci umřít za druhé, ale taky nechci, aby oni umřeli za mě.“

Tato inscenace je náročná svým psychickým rozložením, zvraty a vnímáním se s hereckými kolegy. Setkala ses někdy dříve s takovou hrou, při které bys neslezla z jeviště a nemohla ani na vteřinu vypnout, odpočinout si?

Ano, podobně náročná byla inscenace „Na dotek“ u nás v boleslavském divadle a kdysi „Zabiják Joe“ v kladenském divadle. V obou případech byli všichni herci od počátku do konce na jevišti a museli se extrémně vnímat a koncentrovat.

Proč si myslíš, že je tato hra označována za bestseller světových jevišť? Je to textem, tématem,…?

Myslím, že tématem. Touha po životě a výčitky svědomí, smrt a morální čistota, oběť.

Absolvovala jsi ve svém životě „obdobnou“ zkoušku přátelství?

Naštěstí ne.

Pozvání na derniéru Hostiny dravců, která se uskuteční 15. května :

Je to naposledy a stojí to za to;-) Přijďte!

Ptala se Veronika Soumarová