Rozhovor s ředitelkou divadla Mgr. Janetou Benešovou

Ředitelka MDMB Mgr. Janeta Benešová je ve své funkci druhým rokem. V následujícím rozhovoru se dozvíte například to, jak svoje působení hodnotí a o co všechno se musí starat, aby divadlo fungovalo.

1. V čele mladoboleslavského divadla jsi druhým rokem, v loňské sezóně jsi byla pověřená vedením divadla, v této již oficiálně vykonáváš funkci ředitelky. Co všechno má ředitelka divadla na starosti?
Spadají pode mne jednotlivá oddělení – ekonomické, uměleckotechnický provoz a propagace. Moji nejbližší spolupracovníci jsou vedoucí právě těchto oddělení. Pravidelně se scházíme společně s tajemnicí divadla, produkční a uměleckým vedením na týdenních poradách. To jsou i tříhodinová sezení, kdy se probírají otázky k řešení. Na poradě se rozdělují úkoly, stanoví kompetence a probíhá domluva na realizaci nejbližších i velice vzdálených cílů. Tak si něco naplánujete a druhý den je všechno jinak. To když se rozbije výtah a nemůžete stěhovat kulisy, když onemocní herec a vy máte na cestě 8 autobusů se školami na dopolední představení. Řeší se tedy i neplánované kolize, vše ostatní jde stranou a všemi silami se všichni snaží udělat vše pro to, aby divák, který přijde do divadla, nebyl ochuzen o svůj zážitek, nejlépe pak, aby nic nepoznal. Pak se můžete vrátit k tomu, co jste měl původně v diáři. Třeba návštěvu magistrátu, podpis smlouvy se sponzorem, jednání s režisérem o výši honoráře, schůzku se zájemcem o pronájem divadla, korektury materiálů před odesláním do tisku, komunikaci se spolupracujícími školami a tisíc dalších věcí.

2. Jaká situace nebo událost tě za poslední dva roky v divadle nejvíce překvapila?
Překvapuje mne stále znova a znova podpora soukromých mecenášů. Lidí, kteří nezištně podporují divadlo a stojí za ním, mají je za své. Moc nás těší vědomí širší pospolitosti. Velice důležitá je podpora města, úřadů. Vědomí sounáležitosti, výjimečnosti pozice boleslavského divadla ve městě i mezi profesionálními divadly mne těší, dojímá a motivuje.

3. Jakým způsobem zasahuješ do dramaturgického výběru titulů, případně do výběru hostujících režisérů.
Divadlo je tým spolupracovníků, kde každý má své úkoly. Jednotlivá oddělení spolupracují, komunikují a ladí společnou cestu k cíli. Vzájemně si nasloucháme a současně si uvědomujeme své kompetence. Tak i plánování se odehrává v tvůrčí a kooperativní atmosféře, kde umělecký šéf má rozhodující slovo a já ho respektuji. Z titulu své funkce bych jistě mohla v případě potřeby uplatit právo veta, ale zatím naštěstí nebyl důvod ho použít. Umělecké vedení s obrovskou profesionalitou a citlivostí zvažuje, co divákovi předloží. Zařazení titulů do dramaturgického plánu a výběr režisérů zraje mnoho měsíců, mnohdy i let, a tak dojde-li k rozhodnutí, že titul bude nasazen, je to jako dobře uzrálé víno. A umělecký šéf Petr Mikeska boleslavského diváka díky svému dlouholetému působení v divadle velmi dobře zná. Ve spolupráci s dramaturgyní Lenkou Smrčkovou jsou vysoce profesionální tým. Není potřeba, abych jim do jejich práce zasahovala ještě já, mám té své až dost.

4. Co je pro tebe ve tvé funkci nejtěžší?
Nejtěžší je asi sladit činnost soukolí, jakým divadlo je. Pokud vznikne nějaký záměr, projekt, je vám jasný cíl, cesta, kroky, směřujete k tomuto cíli. Ale již na to nestačíte sám. Jelikož divadlo nemá malé cíle, i cesty bývají složité, klikaté, nepřímé, plné nečekaných překážek. A do realizace tak vstupuje mnoho koleček toho velikého soukolí. Točí-li se kolečko jedno, jsme schopni regulovat rychlost jeho pohybu, to znamená, že pohyb vpřed odpovídá našim představám. Ještě točí-li se kolečka dvě, tři. Ovšem divadlo je obrovské soukolí, a aby vše klapalo tak, jak má, je velice těžké, aby se točilo dostatečně rychle.

5. Na jaký svůj krok nebo své rozhodnutí jsi nejvíce pyšná?
Jsem ráda, podaří-li se uvést v život jakýkoli sen. Příležitost realizovat velké sny a ovlivňovat tak šíření kulturnosti je asi bonus z této pozice, který považuji za nejvýznamnější. Promlouvat k lidem skrze umění a mít k tomu vhodný nástroj, to je úžasná deviza. Hovořím třeba o Adventním dřevosochání, o Noci literatury. To jsou chvíle velmi příjemné. Pyšná asi není to nejvýstižnější slovo, spíš nadmíru spokojená, když se akce, kterou zrealizujete, líbí. Ale někdy je třeba činit i kroky a rozhodnutí, jež nejsou populární. Je asi přirozené, že se nám většinou nechce řešit nepříjemné věci, ale ani těm se nemůžeme vyhýbat, a tak i sama pro sebe beru problémy jako milníky, které mají obě strany někam posunout.

6. Prozradíš, jestli divadlo chystá v příští sezóně i nějakou novinku?
V tuto chvíli jsme v přípravách na nový boleslavský Festival NADOSAH. Myšlenka vznikla při mých podvečerních procházkách po Staroměstském náměstí Mladé Boleslavi. Nejsem Boleslavačka, a tak si historické centrum užívám stále jako návštěvník, turista. Přišlo mi líto opuštěných podloubí, zajímavých zákoutí i náměstí, které už kolem páté hodiny večerní takřka zeje prázdnotou. Do toho zasáhla smrt Borise Hybnera a myšlenka byla na světě. Oslovili jsme Vandu Hybnerovou a předložili ji projekt. Společně s uměleckým šéfem Petrem Mikeskou, dramaturgyní Lenkou Smrčkovou, produkční Denisou Kábrtovou a Vandou jsme se vydali napříč historickým centrem a v různých místech, kterými jsme procházeli, se začaly rodit nápady na netradiční divadelní vystoupení. Zažít město jinak, zažít netradiční divadelní formy na netradičních místech. Datum 15. – 17. 9. 2017 si zapište do diáře. Myslím, že je nač se těšit.

7. Dokážeš odhadnout, kolik večerů trávíš průměrně za měsíc v divadle?
Je to tak, že 2 – 3x jsem v Boleslavi. Znovu a znovu si nenechávám ujít reprízy našich představení. Stejně tak mne baví být přítomna v divadle, přijíždí-li hostující divadlo. To pak dorazí jiní lidé, staví se neznámé kulisy a chodbami šustí neznámé kostýmy. Je to úplně jiná atmosféra, pohybuje-li se v divadle hostující soubor. Hlavně je to tedy jiná nálada oproti dopolednímu chodu divadla v kancelářích a dílnách. To pak člověk rád usedá do sedadla a nechá se vnést do jiných světů. Nejsem-li v Boleslavi, navštěvuji divadlo v Pardubicích, Plzni, Liberci, Ostravě a samozřejmě v Praze – 2x do týdne? Když už to vypadá, že bych ani jeden večer nebyla doma, musím zařadit zpátečku.

8. Co ráda děláš ve svém volném čase?
Moc volného času nemám. Mám pocit, že žádný. Jsem realizátorem celorepublikové soutěže pro střední školy, která hledá mladé divadelní talenty. Miluji cestování, kolo, běžky, hory, moře, kávičku v předzahrádkách restaurací, uličky staré Prahy. Ale taky mám dvě chalupy, jednoho manžela a tři děti. Z toho vyplývá spíše to, co člověk musí, než to, co by chtěl. Hrát tenis, chodit po loukách, hledat své kořeny, učit se hebrejsky. Myslím, že už to všechno v tomto životě nestihnu.

Ptala se Lenka Smrčková